Historie obce

Obec nově založená klobouckým farářem Ješkem v roce 1341. V katastru obce byly objeveny kamenné industrie z pozdní doby kamenné. Mezi rokem 1662 a 1729 byla Poteč součástí té části brumovského panství, která patřila rodu Selbů (1674-1729). Potečští se živili zejména zemědělstvím, polním hospodařením a v dřívějších dobách i podomáckou výrobou šindele a podešví na houně pro valašské papučáře. Rozšířeno bylo pěstování ovoce (sušírna jablek, švestek, později i pálenice). K Poteči patřily také dvě samoty a hájovna Pod Královcem.

V roce 1758 bylo v Poteči 68 domů, 30 celých gruntů, 7 podsedků, 23 podruhů, 1 mlýn, hospoda, jatka, kovárna. Časem byly grunty děleny. Velkostatku Brumov patřily v Poteči pouze lesy. Za poddanských dob byl v obci zřízen obilní fond (sýpka), který byl zrušen teprve roku 1897. Panskou potečskou sýpku prodala vrchnost obci roku 1873 na hospodu. Obci patřil také mlýn. Jan Juřička převzal roku 1713 od vrchnosti pustý podsedek a mlýn, na potečském mlýně pak byla až do 19. století rodina Manů a pak od r. 1842 rodina Cigánků. Mlýn u Cigánků byl o dvojím složení a o jeho historii (domu č. 8) se dochovaly majetkoprávní doklady z let 1716 - 1846. Byl poškozen velkou povodní roku 1902 a pak mlýn a pila zpustly. Mlýn měli v obci také společníci František Vašička a Josef Barcuch. Barcuchovský mlýn přestal mlet roku 1902.

Poteč byla přifařena i přiškolena do Klobouk, ale v roce 1857 se začalo vyučovat již v místní dvojtřídní škole nové. Na znamení vlastní obecní správy měla obec svou pečeť s potokem se třemi lípami a opis P. DENINI. POTECZE.

O událostech, souvislostech a osobnostech třicetileté války bylo napsáno mnohé, ať to byla pražská defenestrace roku 1618, bitva na Bílé Hoře, staroměstská exekuce (poprava 27 českých pánů), pobělohorské konfiskace, generalissimus Albrecht z Valdštejna či obléhání Brna (1645) i Prahy (1648) švédskými vojsky. V roce 1625 se významným členem protihabsburské koalice stal dánský a norský král Kristián IV., jehož armáda zahájila tažení za účelem převzetí strategické iniciativy v oblasti severního a středního Německa, s cíli porazit svého protivníka a postoupit k Vídni. Vojáci Kristiána IV. však vpochodovali do Slezska a postupně ovládli i celé moravsko-slezské pomezí v územním perimetru až k Lipníku nad Bečvou a Holešovu. Vytvořili rozsáhlou enklávu s centrem v Opavě a významnými opěrnými body v Krnově, Těšíně i jiných městech. Dočasné rozmístění dánských vojenských jednotek (v důstojnickém sboru armády byli čeští, moravští a slezští účastníci stavovského povstání) na našem území však v dějinném povědomí nezanechalo téměř žádný ohlas – mělo by se to změnit, neboť je vydána kniha Dánský vpád: Dva roky války ve Slezsku a na Moravě 1626 – 1627.

PhDr. Vít Mišaga napsal „dánskou válečnou“ monografii jako první z tuzemských historiků. Základem byla jeho diplomová práce, kterou doplnil o nové poznatky a výsledkem je obsáhlá (téměř 400 str.) publikace rozdělená do šesti kapitol, ve kterých předkládá komplexní pohled na málo známý úsek třicetileté války. Čtenáře seznamuje s událostmi, které dánskému vpádu předcházely, podrobně analyzuje diplomatická jednání v tehdejších mocenských centrech Evropy a dokazuje přesah i mimo evropský kontinent - zde jsou informativně objevné statě o Gáboru (Gabrielu) Bethlenovi jako protivníkovi Habsburků a politice představitele Vysoké Porty sultána Murada IV., resp. ministrů, kteří za mladého panovníka rozhodovali. Následuje podrobný popis postupu dánského vojska do středu Evropy, bojových střetnutí, obléhání měst či pevností až k dočasnému ovládnutí Opavska, Krnovska, Bruntálska i jiných regionů moravsko-slezského pomezí. Autor umožňuje nahlédnout do reálií a životů odlišných vrstev společnosti - panovníků Kristiána IV., Jakuba I. Gustava II. Adolfa i Ferdinanda II., říšských knížat, dále např. předbělohorského držitele jednoho z obsazených území Jana Jiřího Krnovského i jeho nástupce z řad vítězů Karla I. z Lichtenštejna, velitele dánské armády Jana Arnošta Sasko-Výmarského, generálů Petra Arnošta z Mansfeldu (dánského spojence velícího vlastní armádě) či Albrechta z Valdštejna. Podrobně seznamuje s osudy příslušníků předbělohorských stavů usilujících o opětovné získání konfiskovaných majetků i nabyvatelů těchto statků většinou z vojenských kruhů, vždyť mnozí z nich dosáhli důstojnických hodností. Pozornost věnuje také rebelovi Janu Adamovi z Víckova a povstalým Valachům, rozdělených na protestanty a katolíky.

Autor dokládá, že za dánského komisariátu nad Opavskem, Krnovskem (spravoval je Joachim von Mitzlaff) a okolím se běžný život, i když se zde odehrály kruté události, stále odvíjel. Přibližuje situaci ve městech jako je Opava, Krnov, Hranice, Nový Jičín, Bruntál, (Český) Těšín, Osoblaha i další sídla a osudy jejich obyvatel různých konfesijních vyznání a předkládá důkladnou analýzu nelehkých časů z pohledu nejen válkou postižených, ale i těch, kteří válečnou káru táhli stále kupředu až do své smrti v boji, jak v závěrečné kapitole knihy dokazuje příběhem pražského rodáka v dánských službách kapitána Johanna Trosta von Tiefenthal.

Publikaci doplňují graficky výrazné textové medailony významných aktérů těchto událostí, černobílé fotografie, barevná obrazová příloha, mapy i plány bojových operací, které umožnují dobře se orientovat. Památkové objekty jsou vyobrazeny v aktuální podobě, s výjimkou tzv. Pelikánova domu v Opavě.

Kniha Dánský vpád: Dva roky války ve Slezsku a na Moravě 1626 – 1627 je výjimečnou sondou do reality raně pobělohorské Moravy, Slezska a Evropy. Čte se jako dějinná freska - jejím dosud potemnělým barvám autor vrátil lesk, ale převládá červená barva krve …

PhDr. Vít Mišaga: Dánský vpád - Dva roky války ve Slezsku a na Moravě 1626 – 1627, ISBN: 978-80-88030-72-0, 382 str., 1. vyd. Bohumír Němec – Veduta, České Budějovice v roce 2023

Autor textu: Stanislav Vaněk       

• Dánský vpád obálka Typ: JPG obrázek, Velikost: 74.05 kB